diskreditovat se
[dɪskredɪtovat se]
(1. j. -tuji se, -tuju se, 3. j. -tuje se, 3. mn. -tují se, -tujou se, rozk. -tuj se, čin. -toval se, trp. -tován, podst. jm. -tování (se))
sloveso nedokonavé i dokonavé
⟨fr.⟩
(kdo se diskredituje {čím})
připravovat, připravit se o autoritu nebo důvěryhodnost, o dobré jméno:
Nechci se tím diskreditovat.
Svými výroky se sami diskreditují.
Mezi odborníky bych se diskreditoval, kdybych tuto věc příliš okatě podporoval.
Vláda, která není schopna říci jasné ano či ne, se diskredituje v očích občanů.
dokonavé → i zdiskreditovat se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dɪskredɪtovat se]
(1. j. -tuji se, -tuju se, 3. j. -tuje se, 3. mn. -tují se, -tujou se, rozk. -tuj se, čin. -toval se, trp. -tován, podst. jm. -tování (se))
sloveso nedokonavé i dokonavé
⟨fr.⟩
(kdo se diskredituje {čím})
připravovat, připravit se o autoritu nebo důvěryhodnost, o dobré jméno:
Nechci se tím diskreditovat.
Svými výroky se sami diskreditují.
Mezi odborníky bych se diskreditoval, kdybych tuto věc příliš okatě podporoval.
Vláda, která není schopna říci jasné ano či ne, se diskredituje v očích občanů.
dokonavé → i zdiskreditovat se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)